Říká se, že Češi jsou národ cyklistů. Skoro každý ví, jaké to je vyrazit na víkend na kole a jak se na to připravit. Bicykl je ale kromě zábavy také výborným dopravním prostředkem, jen se musí vědět, jak na to. Následující text, jak jezdit po městě, pro vás připravil server Prahou na kole.
Jízda po chodníku
Vzhledem k současnému stavu cyklotras v Praze se jízdě po chodníku jen těžko vyhnete. Chybějící cyklostezky a značky přikazující vedení kola v dlouhých nebo nesmyslných úsecích nás učinily rezistentní – a ostatní relativně tolerantní. Což bychom si neměli zkazit. Jedeme-li tedy po chodníku, musíme zdvojnásobit svou ohleduplnost. Buďme připraveni stát se každou chvíli chodcem alespoň svou rychlostí. Po chodníku bychom měli jezdit s vědomím, že se jedná o špatný návyk, kterého bychom se časem rádi zbavili.
Cyklostezka
Cyklostezka je v terénu vyznačena modrými dopravními značkami v jednom ze tří základních režimů (stezka jen pro cyklisty, stezka pro chodce a cyklisty oddělená a smíšená). Chodník označený žlutými cedulkami s číslem cyklotrasy není cyklostezka, je to pořád chodník!
Cyklista je podle zákona povinen použít stezku pro cyklisty, je-li k dispozici. Přirozeně ji však použít nemusíte, pokud vede jinam, než kam potřebujete jet, nebo je nesjízdná.
Cyklostezky s chodci
Při větším zalidnění pejskaři nebo třeba bruslaři může být průjezd stezkou pro chodce a cyklisty problematický. Cyklisté mají jezdit vpravo, chodci chodit vlevo (což se naštěstí většinou nedodržuje), bruslaři si dokonce mohou vybrat. Prakticky jediným řešením především na odpolední cesty z práce je zvonek, přičemž je dobré na něj nespoléhat a být připraven zpomalit. Samostatnou kapitolou jsou chodci či bruslaři vybavení sluchátky. Od nich čekejte cokoliv. Těžko je na svou přítomnost upozorníte zvonkem, a proto trocha důrazu není zcela od věci. Je-li stezka oddělená od chodníku, držte se pokud možno na ní, chodci by by vás zde neměli brzdit. Bruslaři mohou využít jak chodník, tak stezku. Ne všude je však dělící značení dodržováno.
Základní přednosti
Dopravní značky „hlavní silnice“, „dej přednost v jízdě“ a „stůj, dej přednost v jízdě“ zná snad každý řidič. Pro cyklisty je důležité vědět, že „dát přednost v jízdě“ se nerovná „neomezit“. Autobus vjíždějící dvacet metrů před vámi na silnici přirozeně může předpokládat, že zpomalíte.
Přednost zprava
Při vjezdu na silnici z účelové komunikace nebo z jakéhokoli místa ležícího mimo silnici se dává přednost. Samozřejmě platí přednost zprava, a to především v případech, kdy si nejsme jisti značením.
Přejezd pro cyklisty
Při jízdě po cyklostezce můžete křížit jiné komunikace na přejezdech pro cyklisty (na všech třiceti v Praze). Na těch má však motorista, na rozdíl od běžného přechodu pro chodce, plnou přednost.
Přejezd na křižovatkách
Výjímkou z předchozího je světelná křižovatka s „plným“ zeleným signálem (starší signalizace bez šipek nad každým pruhem). Přednost má cyklista ve chvíli, kdy je zelená na přejezdu i souběžné silnici a auta proto přes tento přejezd odbočují. V Praze ale není křižovatka, která by v takovém případě cyklisty pustila, zpravidla dostanou vlastní (mikroskopicky krátkou) fázi. Protože chodci mají přednost před odbočujícími auty na všech křižovatkách, může jim na souběžném přechodu a přejezdu zelená svítit, zatímco vám ne. Pak je nejlepší převést přechod jako chodec.
Častěji však u nás budete křížit silnice na přechodech pro chodce. Měli byste kolo vést, ale v Praze je celkem zvykem dát přednost všem vozidlům a následně ohleduplně přejet. Budete-li přechod přejíždět, rozhodně nespoléhejte na omezenou přednost, kterou mají chodci, zvlášť blížíte-li se k přechodu rychlostí přes dvacet kilometrů v hodině. Dávejte si pozor i na křižovatkách, kde byste jako chodec teoreticky měli přednost před odbočujícími vozidly.
